top of page
  • Jana Crhová

Rumunsko - Danube Delta - 8. díl

Nejenom, že jsem tuto zastávku neměla v plánu, ale netušila jsem, že takový poklad v Rumunsku vůbec je. A dostala jsem se k němu, jak jinak než skrze doporučení dobrých lidí, kteří mě po cestě doprovázeli.

  • celá cesta byla ke mně velmi laskavá, ale tohle místo jsem snad dostala za odměnu

  • zase to pro mě byl čas zastavení

  • s definitivní platností prohlašuji, že miluju moře

  • teď už mi zbývá jenom jet do Bukurešti, kam se mi vůbec nechce, takže poprvé po dvou měsících dělám něco, co dělat nechci

  • pak stačí jenom zvolat: Sláva nazdar výletu, nezmokla jsem (kecám), už jsem tu


Jak je vidět, tak mám evidentně problém s chtíčem a úplně mi nefunguje ta záklopka, která říká dost. Nicméně orgasmickému tanci svých chuťových buněk prostě nemůžu odolat.


Zůstávala jsem ve Sfantu Gheorghe, kam se nedá jet jinak než lodí. Takže se mnou na palubě jely plastový okna, dlaždice, pračka, nábytek a teď zpětně se divím, že tam nebyla i ta kráva.


Rezervovala jsem si ubytování v camping area, takže když jsem na recepci obdržela klíčky od téhle krásky, tak jsem nechápala. Byla jsem totiž připravená, že budu spát ve stanu.

Nicméně nejsem hloupá, takže jsem poděkovala a klíč si vzala. Přece jen jsem velmi pohodlná a mám radši tu postel než tvrdou zem.


Wild beach - jakmile jsem vkročila na pláž, tak jsem měla pocit, že jsem se ocitla v ráji.

Do nejbližší vesnice je to po pobřeží 34 km, tady ta procházka po pláži dostává prostě úplně jiný rozměr.


Pravidelní společníci u jídla, kteří čekali až něco odpadne. Neodpadlo.


Jedna z tváří delty.


Druhá tvář delty.


Vůbec netuším z jakého ptáka tohle péro může být, ale je obří. Sice velikost chodidel nepatří do těch 3 věcí, co jsou na mně velký, ale i tak.


Nestandardní místní domeček.


Jak říkám, miluju výlety lodí, takže jsem na výletě byla rovnou 3x.


Pomalu vždy nejlépe vypadající budova v každé vesnici.


Člověk tu běžně zakopne o krávu.... což se mi mimochodem fakt málem stalo. Odjížděla jsem odtud po tmě a v jedné tmavé, úzké uličce, kde bych ji nečekala, ležela rozvalená kráva.


I třetí tvář delty. To zelený jsou lekníny. A když jsem tam viděla tolik květů pohromadě, tak asi začínám chápat, co na nich je.


Les Caraorman - sice na samotném lese nebylo nic zajímavého, ale jízda na tomhle vozítko byla úplně o něčem jiném... párkrát jsme totiž málem vypadli, takže jsem si to náramně užila.


Trochu toho vzácného food porna, protože co se týče jídla, tak je to tady fakt slabý.


Podzim se svojí nestálostí počasí už je tady.

bottom of page