Zní to velmi dramaticky, může to být velmi dramatické, i když z venku to ostatním třeba přijde jako blbost.
Chci s vámi sdílet svoji zkušenost s aktivací traumatu, abych vám přiblížila, jak to může probíhat, co můžete prožívat a hlavně, co může být možnou cestou, jak z toho ven.
Nikdy jsem nebyla nadšená ze stěhování a vždycky to pro mě bylo stresující. Jednalo se o ten moment, než jsem měla vybrané a podepsané nové bydlení. Kdy jsem byla bez domova, i když jsem aktuálně kde bydlet měla.
Vím, že domov máme každý v sobě a kamkoliv jdeme, tak si ho bereme s sebou. Jenže v okamžiku, kdy já ten hmotný nemám, tak přestávám fungovat. Všechno mě rozhodí a nejsem schopná se vyrovnávat se situacemi, které běžně s přehledem zvládám.
Když mám domov, tak venku můžou padat trakaře a já jsem relativně v klidu.
Takže po zprávě, že nám nebude prodloužena nájemní smlouva jsem se zhroutila. Někdo prostě přišel a vzal mi domov.
Místo, které miluji, o které pečuji, kde jsem se od začátku cítila doma a chtěla jsem tam žít několik dalších let.
prvně přišel obrovský šok a já jsem nebyla schopná toho moc cítit
pak přišel vztek, pocit ublíženosti
střídalo se to se stavy, kdy jsem brečela, nemohla jsem se nadechnout a měla jsem pocit, že se snad na místě pozvracím
připadala jsem si naprosto bezmocná a že nemá cenu se o cokoliv snažit, cokoliv vytvářet, když mi to pak stejně někdo vezme
bezpečí bylo něco, co jsem vůbec nebyla schopná vnímat
chvílemi jsem byla naprosto paralyzovaná
nebyla jsem schopna fungovat při každodenních věcech, zapomínala jsem dělat to, co jsem dělala každý den
dělala jsem chyby, protože jsem byla úplně mimo
Další dny jsem vypadala následovně:
byla jsem otupená a emocionálně vyčerpaná
přišla jsem na to, proč mám tak přebujelou mysl, co pořád přemýšlí. Zachraňuje mě, abych se mohla dostat z toho, v čem jsem. Srdce, pocity a intuice teď nefungují, protože z velké části jsem byla vždy zvyklá fungovat tak, že jsem se odpojila, abych necítila bolest a další věci. Zůstala mi jedině mysl.
byla jsem v roli oběti a opakovaně jsem do ní padala (jak se mi tahle situace mohla stát, čím jsem si ji zasloužila, proč zrovna já, konečně jsem někde zakotvila a stalo se mi tohle, někdo mi vzal domov)
Po tomhle mi došlo, že je vážně zle. Že to sama jen tak nerozdýchám. Takže jsem si začala kapat Bachovy krizové esence a objednala se ke své kraniosakrální terapeutce, která měla jeden volný termín za týden a další až za měsíc. Ten termín byl evidentně pro mě.
Do toho se mi objednala jedna klientka, která chtěla řešit trauma. Vesmír má vážně smysl pro humor.
Ošetření u mé kraniosakrální terapeutky mi hodně pomohlo. Velmi zklidnilo celý můj rozbouřený systém, kdy jsem byla ve víru různých emocí:
říkala jsem si, ať se ten nahoře snaží a nový domov zařídí, viděla jsem už dost bytů a že tu nejsem od toho, abych se pořád o něco náročně snažila, aby to prostě byla dřina
došla jsem také k tomu, že jsem přijala, že je to tak, jak to je; že se děje to, že se máme po roce zase stěhovat a že to tak prostě JE
jsem v klidu a když přijde strach a obavy, jak to všechno bude, aby se nám dobře bydlelo a bylo to celé v pohodě, tak o tom strachu prostě vím, vnímám ho, ale snažím se o to, aby mě neovládl. Neposlouchám ten hlas v hlavě, který mi našeptává všechny ty šílené scénáře.
Můj klid ale neměl dlouhého trvání, protože celé jádro problému bylo ještě hlouběji než jsem si sama myslela. Jedno ošetření mi nestačilo a asi za dva dny to vypadalo takto:
strach mi chodil ve vlnách a byl obrovský a všepohlcující. Byl to strach z toho, že nemáme kde bydlet, budeme muset vzít nějaký podnájem, který úplně nebudeme chtít, ale bude nás tlačit čas. Také strach z toho, že nám tam nebude dobře.
byly chvíle, kdy byl můj strach tak obrovský, že už jsem neměla kapacitu s ním být. Tak jsem vypnula svoje emoce, protože to bylo na mě už příliš.
zároveň těch svých stavů měla už dost a věděla jsem, že se potřebuji do své obrovské hrůzy plně ponořit a projít jí. Přijmout ji a osvobodit se od ní.
tento svůj strach důvěrně znám, byl přítomný u každého mého stěhování, takže už byl zřejmě čas jím plně projít
uvědomovala jsem si, jak moc je důležité pracovat se zdroji - mám po svém boku skvělého muže, v pohodě práci a spoustu toho umím, takže se svět přece nehroutí, i když jsem byla na vlně svého šíleného strachu
chvílemi byla moje hrůza opravdu veliká a všepohlcující a já si už úplně zoufalá prosila nahoru o pomoc, ať tím můžu projít a zpracovat to, protože nic z toho, co dělám, mi dlouhodobě nepomáhá
tři hodiny na to mi přišla zpráva od mé lektorky kraniosakrálního výcviku, že se jí uvolnilo místo a já si můžu nahradit výcvik, který jsem předtím vynechala. Za 3 dny jsem jela.
Na výcviku a po něm:
jsem tam měla velmi hluboký proces, který mi pomohl pochopit, uvidět a zpracovat, proč jsem celou situaci tak těžce nesla, proč se mi tohle stalo a proč jsem se za posledních 8 let stěhovala 12x - dostala jsem se do jádra traumatu
uvolnila jsem náboj, který sem tam měla. To, co mi způsobovalo pocity strachu, který vedl až do hrůzy, která mě paralyzovala
nadále jsem se bála, ale ten strach mě už nepohlcoval
byla jsem smutná, že se musíme stěhovat, ale už jsem byla schopná se soustředit na to nové
začala jsem důvěřovat, že to bude dobré
nabídka realitních kanceláří mi nezpůsobovala žaludeční vředy
nepanikařila jsem z toho, že máme jen omezený čas najít si pěkné a příjemné bydlení
prostupoval mě velký klid, který byl tak velký až jsem z toho byla docela dost překvapená
V průběhu hledání bydlení:
přišel strach, ale byla jsem schopná s ním být a pracovat s ním
některé věci ohledně stěhování se komplikovaly, vždycky na chvilku mě to rozhodilo, rozčílilo, ale pak jsem si řekla, že mám svůj klid, svoji vizi bydlení a že se z toho nenechám vykolejit
celá tato situace se neděla proto, abychom se měli hůř, ale abychom se měli lépe
Bydlení jsme už našli, ale věci se komplikovaly:
uběhly 3 týdny od prohlídky bytu, který jsme si vybrali a my stále neměli dořešenou nájemní smlouvu, která nevypadala tak, jak jsme si představovali
extrémně jsem šílela, že to nedopadne a že nemáme čas řešit jiné slušné bydlení
byla jsem z toho tak nesmírně vyčerpaná, přehlcená a přetížená, že už prostě nemůžu dál. A z toho "nemůžu dál" se zrodila jediná věc, kterou jsem mohla udělat a to bylo: ODEVZDAT SE
odevzdat se tomu, že to pro nás dopadne dobře a že se nám bude bydlet dobře
díky tomu z toho šíleného stresu PŘIŠEL KLID
ten klid nebyl permanentní, ale ve chvílích, kdy mě přepadl strach, tak jsem si připomínala, že jinak než dobře to dopadnout nemůže a ladila jsme se na ten pocit odevzdání
Přesně tak to dopadlo. DOBŘE.
Bydlíme v tom místě, které jsme si vybrali.
Jaké z toho plyne ponaučení?
Buďte obezřetní v tom, co se vám děje. Přítomní v tom, co se vám děje.
Nechte si pomoci, když tu pomoc potřebujete. Pomoc je všude dostupná a může mít různé podoby.
Nejenom tu, kterou jsem si vybrala já.
Comments