Řekla bych, že je v naší společnosti velmi opomíjeno, jak moc je pro nás dotyk důležitý. Mám pocit, že běžně přijímaným typem tohoto kontaktu je pouze ve vztahu rodič dítě nebo v milostném vztahu. A to je pro mě osobně zoufale málo.
Většina z nás, včetně mě, je z dětství velmi nedomazlená. Ne, že bych to svým rodičům vyčítala, jinak to prostě v té době neuměli, ale je to něco, co si do svého života dále neseme. Pro mě je to možná jeden z důvodů, proč se věnuji dotyku. Zřejmě si tím sytím, mimo jiné, ten fyzický kontakt, který mi z dětství chybí. A to jsem si úplně původně myslela, že nejsem dotykový typ člověka. Že mi dotyk nic moc neříká.
Když jsme z dětství nedomazlení, tak kde hledáme, abychom se dosytili? V milostných vztazích a chceme po partnerovi, aby nám zasypal tu ohromnou díru a dal nám, co potřebujeme. Vtip je v tom, že podle mě by partner toto primárně neměl dělat. Protože po něm dost často chceme něco, co nám už ze své podstaty dát nemůže. Aby nám tam v tomto kontextu suploval toho rodiče.
Mě osobně partner nedokáže plně naplnit moji potřebu doteku, opečování a rozmazlování. Jedním z důvodů je to, že má potřeba je velká a také si ráda užívám dotek od různých lidí. Protože každý člověk má jiný dotek, jinou energii, jinak se dotýká muž a jinak se dotýká žena. A mě ta rozmanitost baví a dodává mi různé aspekty toho, co potřebuji. A i různá uvědomění o mně samotné.
Miluji ten pocit, když se o mně někdo stará a je tu jenom pro mě. Takový dotyk mě nesmírně vyživí, uvolní, zjemní, dostanu se více sama k sobě a ke své podstatě. K tomu, kým doopravdy jsem. A také mě to nesmírně nabíjí energií a já mám mnohem větší chuť tvořit.
A přesně toto mě baví dávat i druhým.