Moje první zastávka, která prověřila, jak jsem na tom s fyzičkou (dost mizerně), zda jsem si nezapomněla něco přibalit (právě naopak) a jak moc je všude turistů (nikde ani noha).
4 české vesnice
vypadá to tady asi jako u nás před 100 lety
nic mě nesežralo - i když komáry jsem nakrmila slušně
je tu k* horko a proč jsem si brala tolik věcí?!
zjistila jsem, že plány jsou super věc, ale realita je úplně jiná
děkuji každý den za to, co jsem zažila, za to že má cesta je ke mně laskavá, že cítím, že jsem pod velkou ochranou a že je o mě postaráno
děkuji za lidi, které potkávám, kteří mi pomůžou, svezou, nechají přespat u sebe v autě
v budoucnu nutně potřebuji mít auto ve kterém se dá pohodlně spát, vařit,...
po 4 hodinovém zpoždění vlaku přestávám nadávat na ČD
lesy jsou fajn, ale potřebuji rozhled, takže hurá směr Retezat
V Garnicu mě zastihla bouřka, tak jsem si sedla k jednomu domu a počkala, než se přehnala.
Výhled na Rovensko. Ten jsem si moc užila. Všude bylo hodně různých bylin, v mnohem větší rozmanitosti a také velikosti než u nás.
Ne, psi se tu opravdu nevenčí.
Odvrácená strana krásné přírody. Všude se válí odpadky. Místní si s tím nelámou hlavu, pokud to nevyhodí do přírody, tak to spálí v kamnech.
Zase jsem to nevychytala a spím u posedu...
Pohled na Bigar.
Comments