top of page
  • Jana Crhová

Rumunsko - Banát - 2. díl

Moje první zastávka, která prověřila, jak jsem na tom s fyzičkou (dost mizerně), zda jsem si nezapomněla něco přibalit (právě naopak) a jak moc je všude turistů (nikde ani noha).

  • 4 české vesnice

  • vypadá to tady asi jako u nás před 100 lety

  • nic mě nesežralo - i když komáry jsem nakrmila slušně

  • je tu k* horko a proč jsem si brala tolik věcí?!

  • zjistila jsem, že plány jsou super věc, ale realita je úplně jiná

  • děkuji každý den za to, co jsem zažila, za to že má cesta je ke mně laskavá, že cítím, že jsem pod velkou ochranou a že je o mě postaráno

  • děkuji za lidi, které potkávám, kteří mi pomůžou, svezou, nechají přespat u sebe v autě

  • v budoucnu nutně potřebuji mít auto ve kterém se dá pohodlně spát, vařit,...

  • po 4 hodinovém zpoždění vlaku přestávám nadávat na ČD

  • lesy jsou fajn, ale potřebuji rozhled, takže hurá směr Retezat


V Garnicu mě zastihla bouřka, tak jsem si sedla k jednomu domu a počkala, než se přehnala.


Výhled na Rovensko. Ten jsem si moc užila. Všude bylo hodně různých bylin, v mnohem větší rozmanitosti a také velikosti než u nás.


Ne, psi se tu opravdu nevenčí.


Odvrácená strana krásné přírody. Všude se válí odpadky. Místní si s tím nelámou hlavu, pokud to nevyhodí do přírody, tak to spálí v kamnech.


Zase jsem to nevychytala a spím u posedu...


Pohled na Bigar.


bottom of page