top of page
  • Jana Crhová

Rumunsko - Buila-Vanturarita - 5. díl

Maličký, turisty možná trošku opomíjený (i když v dnešní době je dost zvláštním a exotickým druhem turista celkově) park. Místní mi řekli, že mají čtyři medvědy z toho je jedna medvědice s dvěma medvíďaty. Hned jsem měla větší motivaci si v lese křičet.

  • počasí mi vyšlo absolutně luxusní

  • autobusová doprava v Rumunsku - no, jak to říct...člověk neví odkud, kam a kdy co jede... takže i když jsem si na webu našla spoj, tak jel z jiného místa nebo 2x denně místo, co hodinu a tak. Prostě každý přesun je tady na den cestování

  • vlaky jsou tady děsně pomalý, ale ráda jimi jezdím, protože mám spoustu času na přemýšlení

  • tady jsem v jednu chvíli velmi litovala, že nejsem muž nebo nejsem s mužem... plánovala jsem vylézt na jeden "kopeček" s tím, že si tam užiju krásný výhled na západ a východ slunce, fakt jsem se těšila. Jenže když jsem dorazila na místo, tak jsem zjistila, že tam jsou ovce, tím pádem pastevečtí psi a navrch minimálně jeden bača. Takže jsem se otočila a šla zpátky, protože tohoto jsem se fakt bála... ale zase jsem si vyzkoušela, jaký to je hystericky brečet a u toho sbíhat z kopce

  • výhledy mě fakt baví


Cabana Cheia... co se stane, když si ve stanu necháte jídlo na místě, kde se pravidelně schází lidi?

Zvířata se tam naučí chodit, takže se vám pak dobývají dovnitř. Mně to první noc nedošlo (jinak si je vždycky pověsím na strom), takže když mě vzbudilo rachocení ešusu, tak jsem nechápala, co se děje, takže jsem milý ešus popadla a mázla to zvíře po hlavě. Tohle se opakovalo ještě asi 3x, ale to jsem byla připravená, takže jsem posvítila čelovkou. Prý to byly lišky.


Cabana Cheia - místní kápo měl narozeniny, takže se tam sjeli všichni jeho kámoši, aby zapařili. Takže jsem u ohně poslouchala místní písničky a u toho hrála kytara a překvapivě i djembe.


Netuším, zda bylo používáno pro ten účel, který se uvádí.


Refugiul Piscul cu Brazi - přespání s 6 rumunskými skauty, co před spaním hrají docela hustou pantominu. Fakt jsem byla ráda, že jsem si s nimi nezahrála, protože jsem jejich asociace absolutně nechápala.


Výstup na Vanturarita Mare, docela dost jsem ocenila, že jsem to nešla opačným směrem....protože i tak to byl Mordor.


Další důkaz opravdu nádherného počasí, i když nahoře nebylo úplně teplo.


Výhled z Vanturarita Mare.


Sedlo s refugiu, kousek dál měli pastevci salaš.


Sestup do údolí.


Jeden z mnoha pravoslavných kostelů, co tady jsou.


"Hlídací" oslíci u kostela.


Nakonec jsem svůj západ slunce přece jenom měla.

bottom of page