Sprcha, čistá a měkká postel, normální jídlo. To mi po těch pár dnech v přírodě znělo jako pohádka. Nebetyčný luxus.
když jsem tady vystoupila z vlaku, tak jsem věděla, že jsem na správném místě
nicméně už po dvou dnech jsem si říkala, co tu dělám, neměla jsem stání, byla jsem dost neklidná a moc mě to tu nebavilo
v hostelu jsem se potkala se super lidmi a dostala pár tipů na další tracky
dost často si tady připadám jako žirafa, protože jsem vyšší víc jak 2/3 lidí, co tady potkávám
z města a lidí jsem byla unavená a těšila jsem se zpátky do přírody
Hlavní náměstí Piata Mare. Kvůli covidu byly zavřené restaurace, ale aspoň se mohlo jít na zahrádku.
Moc se mi líbí okenice, ale starat bych se o ně rozhodně nechtěla.
Mici - taková jejich klobása s hořčicí a chlebem. Dost mi to chutnalo a to klobásy upřímně vůbec nemusím.
Maso, zelenina, smetanová omáčka a mamaliga, což je kukuřičná polenta, která je tady tak častá jako u nás brambory.
Liar's Bridge se prý pod lhářem prostě a jednoduše propadne. Já jsem bez problému prošla a to stejně jako ostatní. Že bychom všichni byli nakolik pravdomluvní?
Já prostě nemůžu z jejich neopravených domů v centru. Ty střechy jsou tak nádherné a i když domy nejsou opravené, tak na mě působí tak nějak živě.
Další takový fešák a že jich tam bylo spousta.
Gogosi - taková obří kobliha, která může mít buď sladkou nebo slanou náplň.
Musím říct, že místní pečivo bude asi moje smrt. Já normálně miluju pečivo, ale tady je vždycky čerstvý a nešizený a obchůdky s ním jsou na každém rohu.
Pohled z Liar´s Bridge.
Comments