Tuto otázku si pokládám sama sobě posledních pár týdnů. Spolu s ní cítím obrovský vztek. Na muže.
Všechno to spustil můj rozchod. Ten byl sice v pohodě, ale věci, které poté následovaly v pohodě rozhodně nebyly. Došlo k naprostému porušení důvěry. A já jsem pekelně nasraná a zřejmě ještě nějakou dobu zůstanu.
Bylo to se mnou tak zlé, že jsem nemohla nikam zajít s kamarádem, rušila jsem setkání, až mi nakonec došlo, že je to proto, že je to muž. Takže kretén a já se přece s kreténem vidět nechci. Nedejbože, aby mě snad masíroval, to už bych asi vylítla z kůže úplně.
Můj odpor k mužům vygradoval do takové míry, že jsem měla problém i s vlastním otcem. Ten je taky muž, že.

Věděla jsem, že moje porozchodová zkušenost je sice spouštěčem, ale rozhodně není příčinou. Ta byla v něčem mnohem hlubším. A také, že souvisí i s dalšími tématy v mém životě. Nebyla jsem schopná to přesně rozklíčovat, takže jsem nažhavila drát a zavolala jsem své terapeutce, abychom se na to podívaly.
Ze sezení mi vyplynuly zajímavé věci. Bylo mi ublíženo několika muži (ach ano, ať žijí minulé životy - teda, ať se spíš vrátí do hrobu :)) a já jsem si z této zkušenosti odnesla to, že jsou všichni muži zlí, a že mi chtějí ublížit.
Nejenom, že jsem si toto ve svém podvědomí myslela, ale také jsem si takové muže vybírala. Abych sebe utvrdila v tom, že jsou všichni, ale úplně všichni muži kreténi a chtějí mi ublížit. Tedy, pokud jsem si nevybrala muže, co byl tak trochu ťuňťa, ale to zase nemělo s mužem moc společného, že.
Dalším programem, který jsem v sobě měla bylo, že jsou přece tito muži v jádru dobří. Všichni jsou přece dobří. Takže jsem se to z nich snažila horko těžko vydolovat, Přiznám se, že to byla dost úmorná práce.
Vzhledem k tomuto svému vnitřnímu nevědomému nastavení jsem si nejenom vybírala muže, co jsou kreténi, ale hlavně jsem neviděla, nemohla a nechtěla vidět ty ostatní.
Ty, kteří jsou úplně jiní, dobří a třeba jsou i zralými muži. A už vůbec jsem si nedovolovala, že se jimi můžu nechat přitahovat.
Takže moje nová mantra je:
"Existují i jiní muži, než kreténi."
Na mém vyprávění je smutné to, že rozhodně nejsem jediná žena, která to takto má nebo měla. Na poli vztahů mezi muži a ženami jsou obrovská ublížení. Na obě dvě strany. A i když z tohoto článku možná vyznívá, že obviňuji muže, tak to tak není.
Za mě tady v tomto ohledu není viník. Nemůžou za to muži a nemůžou za to ani ženy. Jedinou cestu vidím v tom, si všechny tyto křivdy, ublížení, programy a emoce s tím spojené zpracovat. Vytáhnout je ze svého podvědomí, abychom se jimi nenechávali nevědomě ovládat. Pak můžeme žít opravdové a spokojené vztahy.
Comments